Zrušení daně z nabytí nemovitosti

Parlament ČR přijal dne 15. září 2020 zákon č. 386/2020 Sb., kterým se zrušuje zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, a mění a zrušují se další související právní předpisy. Ačkoliv zákon nabyl účinnosti dne 26. září 2020 vztahuje se zpětně i na některé případy, kdy vznikla daňová povinnost u daně z nabytí nemovitých věcí před účinností tohoto zákona. Daňová povinnost bez dalšího zanikla ve všech případech, kdy lhůta pro podání daňového přiznání uplynula či uplyne od 31. března 2020. Nepřihlíží se však přitom k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle daňového řádu. V praxi to znamená, že daň z nemovitosti se ruší v těch případech, kdy byl návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí proveden v prosinci roku 2019 a později, neboť lhůta pro podání daňového přiznání končí v těchto případech dnem 31. března 2020, resp. u vkladů provedených v roce 2020 uplynutím tří kalendářních měsíců po měsíci, v němž byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povolen, tj. dnem 30. dubna 2020 a později. V případě, že byla daň z nabytí nemovitých věcí ve shora uvedených případech zaplacena, vzniká daňovému poplatníkovi nárok na vrácení přeplatku. O vrácení přeplatku je třeba požádat u místně příslušného správce daně.

Zákonem jsou dále upravovány některé parametry daně z příjmu, které se týkají vlastnictví nemovitých věcí, tyto změny se však budou týkat až nemovitostí nabytých po 1. lednu 2021, resp. 1. lednu 2022. Přijaté změny se týkají zejména osvobození od daně z příjmu v případech prodeje nemovitého majetku a možnosti uplatňovat daňové odpočty úroků ze smluv o úvěru na bydlení. V prvém případě dochází k prodloužení tzv. časového testu, tedy doby, po kterou musí být nemovitost ve vlastnictví prodávajícího, aby příjem z jejího prodeje nepodléhal dani z příjmu. U nemovitostí sloužících k uspokojení bytové potřeby vlastníka nedochází oproti předchozí úpravě k žádné změně. Naproti tomu v případě prodeje nemovitosti, která nesloužila k uspokojení vlastní bytové potřeby vlastníka, se časový test prodlužuje z dosavadních pěti let na deset let.

Původní vládní návrh zákona pracoval se zrušením možnosti uplatňovat po roce 2021 u nově uzavřených smluv o úvěru na bydlení odpočty úroků jako nezdanitelné části základu daně. Přijetím poslaneckého pozměňovacího návrhu však tato možnost zůstala zachována, byť v omezené míře. U úvěrů na bydlení obstaraných počínaje 1. lednem 2022 se snižuje limit odpočtů z původních 300.000 Kč na 150.000 Kč. Na bytové potřeby obstarané před tímto datem se nadále použije limit původní, a to i v případě úvěrů, které budou později refinancovány.

Advokátní kancelář Vítek Mrázek Kramný s.r.o. 
Mgr. Klára Kulichová, právník

Předchozí příspěvek
Zdvojnásobení hranice výše škody v trestním řízení a další změny v oblasti trestního práva
Menu