Velká část našich klientů se ptá, co se stane, když nebudou schopni plnit své závazky ze smlouvy, případně, co mají dělat, pokud jim jejich smluvní partner sdělí, že pandemie neumožňuje, aby splnil své závazky vůči nim. Odpověď na tyto otázky nebude často jednoduchá ani jednoznačná. Nelze než doporučit všem smluvní stranám, aby si prošly své smlouvy a vytipovaly ty, které mohou být pandemií COVID-19 jakkoli dotčeny. V těchto smlouvách je pak nutno vyhledat, zda obsahují ujednání upravující vyšší moc, zda mohu smlouvu já, či smluvní partner ukončit, za jakých podmínek, zda hrozí sankce a jaké, zda a jaké sankce hrozí při neplnění smlouvy, zda lze na smlouvu (na plnění ze smlouvy) aplikovat některý právní institut umožňující její neplnění nebo odložení plnění.
Pro minimalizaci rizik bude nutno se zabývat řadou aspektů a provést základní analýzu:
Jaké jsou smluvní povinnosti podle smlouvy a kdy musí být splněny? Jsou smluvní povinnosti stanoveny dostatečně jasně?
Jak COVID-19 a přijatá opatření ovlivní schopnost stran plnit jejich povinnosti podle smlouvy? Jaké specifické, popř. praktické obtíže COVID-19 (a přijatá opatření) při plnění smlouvy vytváří?
Obsahuje smlouva ustanovení umožňující jedné nebo oběma stranám ukončit smlouvu, nebo posunout (odložit) plnění? Pokud ano, v jakých lhůtách, za jakých podmínek?
Obsahuje smlouva úpravu toho, jaké budou následky jejího ukončení nebo prodlení s plněním? Jaké jsou / budou finanční dopady uvedeného na smluvní strany; riskujeme podání žaloby neplněním smlouvy?
Je plnění smluvních povinností (fyzicky/obchodně) nemožné, tak aby mohlo být suspendováno (např. vyšší moc / následná nemožnost plnění)?
Je ve smlouvě výslovná doložka vyšší moci? Jaké je její přesné znění? Jaké jsou v praxi důsledky její aplikace?
Lze aplikovat zákonná ustanovení týkající se vyšší moci (koronavirus a jeho dopady)? Jaké důsledky má aplikace vyšší moci na smlouvu?
Co je to však ona v posledních dnech často zmiňovaná vyšší moc a aplikuje se v souvislosti s šířením koronaviru?
Pojem vyšší moc (vis maior) není v občanském zákoníku (NOZ) výslovně definován. Při definování vyšší moci tedy zejména vycházíme ze soudní judikatury, zejména judikatury Nejvyššího soudu, který definuje vyšší moc jako „takovou kvalifikovanou náhodou, kterou není možné za daných podmínek ani při vynaložení veškerého úsilí nikým odvrátit vzhledem k její mimořádnosti a nepředvídatelnosti.“ Pojmovými znaky jsou tedy neodvratitelnost, nepředvídatelnost a nemožnost ji odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí. Všechny pojmové znaky musí být splněny kumulativně (současně). Původcem vyšší moci nemohou být vnitřní poměry povinného. Není však pochyb o tom, že současná situace – pandemie onemocnění COVID-19 a z ní vyplývající opatření naplňují znaky vyšší moci a je potřeba s tím počítat při posuzování dopadů do smluvních vztahů. Neznamená to ale automaticky, že tato kvalifikace dopadá na všechny a že, nikdo nemusí své závazky plnit.
Okolnosti vyšší moc totiž zpravidla (pokud není v uzavřené smlouvě výslovně sjednáno jinak) nemají vliv na závazek splnit smluvní povinnost jako takový. V zákonné úpravě je institut vyšší moci „pouze“ liberačním důvodem, který nastupuje především v odpovědnostních vztazích k náhradě škody, kde se užije pouze ve vztahu k následkům porušení smluvní povinnosti. Zmaří-li se tedy splnění dluhu vyšší mocí, nemůže nastoupit povinnost k náhradě škody. Porušení smluvního závazku jako takové však nezanikne. Nelze tedy vyloučit možnost odstoupení od smlouvy pro porušení smluvní povinnosti nebo zaplacení smluvní pokuty.
V souvislosti s možností uplatnit odstoupení od smlouvy nebo zaplacení smluvní pokuty je nutno vzít v potaz zejména § 2 odst. 3 NOZ „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění“. Pokud tedy podnikatel např. zavřením provozu plnil veřejnoprávní povinnost (vyplývající z vládního opatření), byl by výklad, že je povinen zaplatit smluvní pokutu velmi pravděpodobně v rozporu s dobrými mravy (viz § 2 odst. 3 OZ), protože by to byla de facto pokuta za to, že respektoval veřejnoprávní příkaz.
V případě, že mám obavu, že nebudu schopen plnit své právní povinnosti ze smlouvy, je nezbytné co nejdříve o tom informovat smluvního partnera (druhou smluvní stranu) – podle ustanovení § 2902 NOZ má každý, kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, povinnost oznámit to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozornit ji na možné následky.
Vzhledem k tomu, že pojmovým znakem vyšší moci je její nepředvídatelnost, musí se zásadně jednat o takovou událost, jejíž příchod nemohl dlužník rozumně očekávat při uzavírání smlouvy. To znamená, že na smlouvy uzavírané v současné době, již nemůže být „pandemie COVID-19“ aplikována jako vyšší moc. Z tohoto důvodu rozhodně doporučujeme, aby na „COVID-19“ smlouvy uzavírané aktuálně pamatovaly, tedy alespoň ty, jejichž plnění by se případná epidemie (opatření vůči ní přijatá) mohla dotknout.
Koronavirus, respektive důsledky z jeho pandemie plynoucí, by mohly založit i podstatnou změnu okolností ve smyslu § 1765 OZ, kdy by v důsledku této změny došlo k hrubému znevýhodnění postižené smluvní strany. V takovém případě by se mohla postižená strana dovolávat práva jednat o změně smlouvy či požádat soud (za podmínek uvedených v § 1766 OZ) o změnu či zrušení smlouvy. Musí přitom prokázat, že nemohla takovou změnu okolností rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala (či se jí stala známou) až po uzavření smlouvy. Tato možnost však odpadá u smluv, kde strany použití § 1765 vyloučily.
Dále lze uvažovat o institutu následné nemožnosti plnění ve smyslu § 2006 NOZ, kdy povinnost smluvního plnění zaniká v důsledku toho, že se daný dluh stal nesplnitelným. Toto ustanovení však nelze aplikovat v případě, že lze dluh splnit, byť se zpožděním (slovy zákona „po určené době“) či s většími náklady, za ztížených podmínek či prostřednictvím třetí osoby.
Případné uplatnění každého z popsaných institutů je třeba individuálně posoudit v každém jednotlivém případě. Je nutno brát v potaz i obecná ustanovení NOZ, kdy NOZ vychází z premisy, že smlouvy jsou pro strany závazné (§3 odst. 2 „daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny“) a jejich neplnění musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi (smluvní strany musí vždy vynaložit veškeré úsilí ke splnění smlouvy a být případně schopny toto úsilí prokázat, pokud by došlo k soudnímu sporu). Pandemie určitě nesmí sloužit pouze jako záminka pro neplnění momentálně nepohodlných smluvních povinností.
Určitě doporučujeme, aby si všichni prošli své smlouvy a vytipovali ty, které mohou být pandemií COVID-19 jakkoli dotčeny. V těchto smlouvách je pak nutno vyhledat, zda obsahují ujednání upravující vyšší moc, zda mohu smlouvu já, či smluvní partner ukončit, za jakých podmínek, zda hrozí sankce a jaké, zda a jaké sankce hrozí při neplnění smlouvy, zda lze na smlouvu (na plnění ze smlouvy) aplikovat některý právní institut umožňující její neplnění nebo odložení plnění.
za Advokátní kancelář Vítek Mrázek Kramný s.r.o.
Mgr. Vanda Beringerová